Minule jsem psala o tom co dělat, když Vám zruší let. Dneska bych chtěla popsat, jak to reálně probíhalo, když zrušili ty naše. V této situaci jsme se ocitli dvakrát a poprvé to byl trochu horor.
Let z Milána do Prahy
Odlétat jsme měli večer, a tak jsme si ještě celý den užívali krásy Itálie. Večer jsme přejeli autobusem na letiště Malpensa. Nejprve nám od aerolinky přišla SMS, že náš let bude zpožděn na 23:05, následně na 23:35, pak na 23:50, 4:55 a chvíli před půlnocí, že je zrušen úplně. Okamžitě mě popadla panika a vůbec jsem nevěděla, co dělat. Další letadlo z Malpensy do Prahy letělo druhý den ráno, ale byly v něm jen 2 volná místa a jedna letenka stála 10 tisíc. Nebyli jsme si jistí, jestli nám je někdo proplatí (a nevěděli jsme, že se dá snadno v aplikaci přesměrovat zdarma na další let). Ve stejné situaci jako my se ocitlo celé letadlo, takže než jsme se rozhoupali, letenky už byly pryč. Další letadlo letělo až za 4 dny. Byla půlnoc, všechny obchody zavřely, zásuvky na letišti téměř nebyly a nám po celém dni zbývalo už jen pár procent baterky.
Nejprve jsme začali hledat zaměstnance aerolinky. Narazili jsme na dvě paní u odbavení zavazadel. Postupně se tam začali kupit lidi z celého letadla. Někteří se snažili s paní hádat, že máme právo, aby nám zařídili nový let. Paní se na to ale moc netvářily. Trvalo víc než hodinu, než rozeslaly papír, podle kterého nám zajistí na tuto noc ubytování. Ale to bylo vše. Dostat se do Prahy máme, jak chceme.
Hledali jsme teda rychle možnosti, jak se dostat domů. Někteří naši spolucestující si koupili jízdenky na Flixbus. Jízda ale trvala 14 hodin. Nakonec jsme našli, že z druhého letiště u Milána, Bergama, odlétá druhý den ráno letadlo do Bratislavy. Museli jsme se ale rozhodnout rychle, protože za 15 minut odjížděl poslední autobus z Malpensy zpět do Milána, kterým bychom stihli autobus na letiště do Bergama. A tak jsme šli.
Zpátky do Milána jsme přijeli po 1 hodině ráno. Venku se pohybovali docela zvláštní a hodně hluční lidi. No, nebudu lhát, docela jsem se bála. Museli jsme někde počkat 2 hodiny, než pojede autobus do Bergama. Restaurace v okolí už měly zavřeno. Naštěstí jsme bydleli kousek od nádraží, kde byl non-stop provoz recepce. Zkusila jsem tam zazvonit a poprosit je, jestli bychom tam nemohli počkat. Nejdříve nás pan recepční nechtěl pustit dovnitř, opakoval pořád dokola "guests only", ale pak se mi povedlo mu vysvětlit, že jsme ještě včera zde ubytovaní byli, a tak nás pustil dovnitř. Za tu dobu, co jsme tam seděli, se tam pokoušeli dostat minimálně další 3 lidi, ale recepční si trval na svém. "Guests only". Ve 3 hodiny ráno jsme se rozloučili a šli jsme na zastávku. Začalo se tam kupit dost lidí a nastala panika. Na první pohled tam totiž zjevně čekalo víc lidí, než je míst v autobuse, a všichni se samozřejmě snažili protlačit dovnitř, jelikož další autobus měl jet až za 2 hodiny.
Řidič křičel, že jestli nevytvoříme frontu, nepustí nikoho dovnitř. To moc nepomohlo. Pak křičel, že za 15 minut přijede další autobus. Ten ale nikde v jízdních řádech psaný nebyl, takže to nebyla moc jistota. Nakonec se nám, jako jedněm z posledních, povedlo do autobusu dostat. Po 4 hodině ráno jsme se dostali na letiště do Bergama. Letadlo mělo odlétat v 8:50. Jak z nás opadl stres, ozvala se velká únava. Už jsme se nemohli dočkat domů... Bohužel nám ale nebylo moc přáno, a tak i naše nové letadlo začalo nabírat zpoždění. 5 hodin. To už jsme byli přes 24 hodin na nohou a únava se rapidně zvětšovala. Letiště nebylo příliš velké a většina míst byla obsazena. Tak jsme to zakempili na zemi. :D
Když jsme žádali o kompenzaci, přišla nám odpověď, že nemáme nárok, jelikož se letadlo srazilo s ptákem. Za těch 5 hodin čekání jsme dostali krásná 4 eura poukázku na kafe.
Let z Říma do Prahy
Následující měsíc jsme letěli do Itálie znovu. Říkali jsme si, že pravděpodobnost, že nám opět zruší let, je velmi nízká, a tak se nemusíme bát. No, byla sice nízká, ale pořád tam nějaká byla. :D
V aplikaci jsme si hned přebookovali let na druhý den a opět u odbavení kufrů, kde jsme našli zaměstnance aerolinky, jsme se zapsali na papír, podle kterého nám zajistili ubytování. Mezi našimi spolucestujícími byla i maminka s dvěma dětma, byli poprvé někde v cizině. Pomohli jsme jim také let přebookovat. Pak jsme se snažili přebookovat ještě let mladému páru, ale vůbec to nešlo, v aplikaci se jejich let nezobrazoval. Po marném snažení jsme přišli na to proč – letenky totiž kupovali přes Pelikán.cz. Pokud se letenka zakoupí přes třetí stranu (tzn. ne přímo od aerolinky), nepatří ta letenka Vám, ale té třetí straně. A z toho důvodu nemůžete sami dělat změny v rezervacích. Navíc Vám nenáleží ani žádná kompenzace za zpožděný/zrušený let... Jelikož ale v letadle už nezbývalo moc míst, koupili si letenky znovu s tím, že pak zkusí aerolinku zažádat o proplacení.
Aerolinka pro nás poslala dvoupatrový autobus, který jsme téměř plně naplnili (spolu s druhým zrušeným letem). Ubytovali nás asi 30 minut od letiště. K večeři jsme na hotelu dostali těstoviny s rajčatovou omáčkou, které trochu vypadaly jak zbytky od večeře předešlých hostů, ale lepší než drátem do oka.
Druhý den nám letadlo odlétalo před 6 hodinou ráno. Řidič autobusu nás opětovně ujišťoval, že pro nás někdo ve 3 hodiny ráno přijede a odveze nás zpátky na letiště. Ještě ve 3:45 tam ale nikdo nebyl, a tak už i recepční z hotelu začali být nervózní. Krátce na to přijelo 9místné auto. Řidič něco vykřikoval italsky, 8 lidí nastoupilo a odjel. Nikdo nejdřív nechápal, co to sakra bylo. Recepční nám pak přeložil, že to měla být ta doprava pro nás – že prý bude jezdit pořád dokola, dokud nás všechny neodveze. Vzhledem k tomu, že by zpátky byl za hodinu a při vším štěstí bychom na letišti byli v 5:30, pokud bychom se dostali do auta hned v druhé várce, jsme to považovali za nepovedený vtip. Ale jelikož nikdo jiný nepřijel, nezbývalo nám nic jiného, než se na letiště dopravit sami. Pak už naštěstí nic zpoždění nemělo a do Prahy jsme se dostali jen o pár hodin později.
Komentáře
Okomentovat